Poválečná léta a období socialismu (1945-1989)

 

Již měsíc po skončení 2sv.války se činnost ve sboru začíná pomalu obnovovat, než se rozeběhne na plné obrátky trvá to do konce roku.

Na valné hromadě 18. ledna 1946 je zvolen nový výbor sboru, z jehož středu byl zvolen výbor zábavní, který se ihned pustil do práce. Jelikož po dobu okupace byla značně omezena kulturní činnost v obci, začali členové tohoto výboru s pořádáním tolika oblíbených tanečních zábav a jejich činnost byla opravdu horečná. Jen v roce 1946 byly uspořádány 17.března Josefovská zábava, 22.dubna Pomlázková zábava, 30.listopadu Mikulášská zábava.

Do toho se opět začaly slavit populární Máje. Obnovila se tradice držení čestné stráže u pomníku padlých ve dnech 4. a 5. května 1946 a pálení ohně na kopci „Oslíku“. Rovněž byla členy uspořádána brigáda na údržbu a vyčištění vodní nádrže, která byla v majetku sboru.

Z nařízení Okresního národního výboru je sbor povinen účastnit se hašení každého požáru  ve vzdálenosti do 5 Km od obce.

V roce 1947 dochází ke změně na čelních pozicích výkonného výboru. Ve funkcích starosty, místostarosty a pokladníka jsou nahrazeni zkušení členové, kteří své funkce vykonávali od založení sboru.

Dne 7.března se rozvodnil Zákolanský potok a došlo k zatopení chalupy u p. Dandy. O týden později, 14. března 1947 došlo k opětovnému rozvodnění Zákolanského potoka, jehož hladina se zvedla o dva metry nad normální stav.

Čerpání vody ze sklepů v domech Minických občanů probíhalo až do 16.března.

V únoru 1948 dochází v tehdejším Československu k další politické změně, k moci se dostává Komunistická strana, která se svou ideologií proniká do veškerého dění ve státě, tedy i do řad hasičských.

Dne 10. října 1948 sbor slaví 20 let od svého založení ovšem bez výrazných oslav, byla pořádána pouze výroční schůze v hostinci U Šitanců.

Od roku 1949 a dále po celá 50 léta prochází sbor reformou, vyvolanou novým politickým zřízením. Sbor sice funguje, ale účast na cvičeních je velice malá. Navíc často dochází k výměně funkcionářů na pozicích starosty, místostarosty a zástupce velitele. Dalo by se hovořit o jistém úpadku v činnosti sboru.

Bývalý starosta Jaroslav Šitanc je dokonce v roce 1950 ze sboru vyloučen.

Jelikož byli Minice převážně zemědělská obec, zavádějí se z nařízení Obecního národního výboru od roku 1950 o žních takzvané „Žňové hlídky“, kdy občané po dvou nepřetržitě procházeli katastrem obce. Tyto hlídky měli za úkol kontrolovat, zdali se při práci na poli dodržují požární předpisy a v případě vzniku požáru toto hlásit v hasičské zbrojnici, kde se držela nepřetržitá pohotovost. V požární prevenci se pokračuje zřízením funkce preventáře.

Tento byl zřízen roce 1951 a měl za úkol provádět preventivní prohlídky po domech, jako první tuto funkci vykonával Jaroslav Tovara.  

V roce 1951 si členové zakoupili první automobil značky Praga Grand za 35 500 Kč. Z vyprávění pamětníků víme, že se jednalo o otevřený vůz, jehož zadní část připomínala rakev. Tak mu také Miničtí hasiči říkali. O tomto vozidle panuje mezi pamětníky legenda, která říká že prý v tomto voze jezdil president T.G.Masaryk. Jestli jezdil právě v tomto automobilu se asi nedozvíme, ale pravdou je že tento typ automobilu prezident Masaryk skutečně používal po celou dobu, kdy zastával úřad presidenta Československé republiky.

Kulturní činnost v obci, kterou tak úspěšně hasiči organizovali dlouhá léta se v 50 letech omezuje pouze na pořádání jedné zábavy ročně, dále tradičního Bakuse nebo Májové veselice a bohužel již nikdy nedosáhne rozměrů předválečného období.

Tradice slavení Bakuse je stará jako obec sama.

Bakus byl velice oblíbený svátek loučení s masopustem.Slavil se převážně v únoru a to vždy v úterý před Popeleční středou. Po vsi od rána chodil průvod v maskách, na povoze se vezla muzika a Bakus, kterého každý poznal podle nápadně velké hlavy. Jelikož to byl starořímský bůh (Bakchus- jeho jméno zkomoleno na Bakus) nevázaného veselí a pitek tak jeho pomocníci vyváděli různé taškařice. Chytali kolemjdoucí, nutili je pít alkohol, prodávali jim topinky a vybírali peníze na muziku. Průvod vždy končil před hospodou, kde se konala poprava Bakuse, kterému byla sťata hlava.V podvečer se konala takzvaná Půlnoční zábava nazvaná od hodiny, kdy přestala muzika hrát čímž zábava oficiálně skončila. Takto se Bakus slaví až do roku 1981, kdy díky náročné organizaci spojené s nárůstem dopravy v ulici Pražská, kudy vedla hlavní trasa průvodu, je tato tradice ukončena.

Po vozidle Praga Grand používali Miničtí požárníci k zásahu, další unikátní automobil, byl to americký Jeep Dodge z 2. světové války a používán byl ve sboru od roku 1957 do 1972. Toto vozidlo si řidiči velice chválily pro jeho dobrou průchodnost terénem, nevýhodou však byla velká spotřeba benzínu.

V roce 1960 zanikly Minice coby samostatná obec a jako čtvrtá městská část byly připojeny k městu Kralupy nad Vltavou.

Na činnost hasičů tato skutečnost neměla zásadní vliv. Jejich práce i nadále pokračovala v zaběhnutých kolejích po celá 60 léta. Hasiči se starají o údržbu techniky, konají se námětová cvičení, organizují se brigády na opravách zbrojnice a čištění vodní nádrže, provádějí se preventivní prohlídky v domácnostech.

Do funkce velitele je zvolen v roce 1961 Jiří Kobera. První zásah kterému velel, byl požár obilí na Novém dvoře dne    4. srpna 1962, kterého se zúčastnilo 10 členů požárního družstva s automobilem Jeep Dodge. Poté následovalo několik úspěšných zásahů při požárech trávy v Obecním háji a u trati na Kladno. Za zmínku stojí požár, který se stal 25.srpna 1964 ve Státním statku Minice, zde při řezání slámy došlo k požáru, na jehož likvidaci se podíleli i žáci sboru vybaveni vědry.

V roce 1964 se ujímá funkce předsedy sboru Zdeněk Pospíšil, spolu s velitelem Jiřím Koberou a s ostatními funkcionáři se jim daří úspěšně rozvíjet činnost sboru.

Největší požár, kterého se v 60 letech Miničtí požárníci zúčastnili, byl dne 27. března 1966 v obci Blevice, kde 11 členů požárního družstva bojovalo s ohněm po dobu 5 hodin při hašení tamního kravína.V roce 1968 slaví organizace 40 výročí svého trvání a při této příležitosti je jako oslava uspořádána 28. července výroční schůze.

V 70 letech se nebývale rozmáhá kulturní činnost ve sboru, pořádají se taneční zábavy, slaví se Bakus, nově jsou organizovány poznávací zájezdy například do Jižních Čech, Domažlic, Karlštejna, Poličan, nebo na Safari do Dvora Králové. Každoročně se pořádají oslavy MDŽ, 1.Máje, 9.května se pokládají květiny k pomníku padlých ve světových válkách. Pro děti se organizují Dětské dny, nebo Maškarní karnevaly.

Systematicky se začíná pracovat s mládeží, mladí požárníci se v roce 1973 účastní prvního ročníku nově vzniklé hry Plamen. Postupně ve sboru vznikají velice úspěšná družstva dorostenců a dorostenek, která v druhé polovině 70 let patří k nejlepším v okrese Mělník, o čemž svědčí i historicky nejlepší umístění, kdy na krajské soutěži dorostu v roce 1978 obsadili dorostenci 3. místo.

Co se požární techniky týče, je v roce 1971 zakoupeno vozidlo německé značky Garant v poštovní verzi, kterou si požárníci přestavěli ke své potřebě. Ovšem toto vozidlo nesloužilo v Minicích dlouho a  o rok později je prodáno do šrotu, následně je od profesionálních požárníků z Kralup n Vlt. ke sboru převedena Tatra 805. Bylo to první vozidlo, které bylo vyrobeno jako požární speciál a nemusely se na něm dělat žádné úpravy.

Ke konci roku 1974 byla zakázána a posléze rozpuštěna Pohřební pokladna sboru, která finančně přispívala na náklady spojené s pohřby členů již od roku 1929.

Od roku 1936 se snažili Miničtí hasiči o vybudování vlastní hasičské zbrojnice, několikrát jednali o prodeji pozemku s p.Zlochem ovšem bezvýsledně. Svoji výzbroj museli v průběhu let různě stěhovat po Minicích. První hasičské skladiště bylo umístěno v obecním domě č.p 120 ve dvoře vedle obecní šatlavy, odtud se hasiči přestěhovali v roce 1943 na faru. Po válce za zbrojnici sloužila část stodoly ve statku U Hořčiců, kterou tehdy hasičům pronajala paní Durasová.

V 70 letech se stěhují již požárníci na bývalý statek u Durasů, který byl již ve vlastnictví státního statku Minice.

Zde si opravili obytný dům, ve kterém byla zřízena místnost pro dětskou klubovnu. Po roce 1976 stavějí členové provizorní plechový hangár na farském dvoře, to bylo poslední místo na dlouhé pouti před stěhováním do vlastního Domu požárníků.

Úsilí o výstavbu požárního domu vyústilo na přelomu let 1976 -77, kdy byl okresním úřadem na Mělníku schválen požadavek Minických požárníků, na výstavbu požární zbrojnice. Jako podmínka bylo uvedeno, že objekt musí nést název „Dům mládeže a požárníků“. Pod touto hlavičkou byla stavba započata dne 20.května 1977 za stavebního dozoru stavitele Michla. Díky velké obětavosti členů sboru, kteří v akci „Z“(tehdy zkratka znamenající práci zadarmo) odpracovali na 7231 brigádnických hodin, mohl být za pouhých 14 měsíců od prvního výkopu Dům mládeže a požárníků slavnostně předán základní organizaci Svazu požární ochrany v Minicích. Stalo se tak dne 28. října 1978 v rámci oslav 50.výročí založení organizace.

V roce 1977 se ve výboru zřizuje funkce referentka žen, první ve funkci je zvolena Bukvajová Pavla.

Na začátku roku 1979 dostávají Miničtí hasiči svojí první automobilovou cisternu, rovněž z útvaru v Kralupech n.Vlt, je to typ Praga V3S.

V 80. letech je činnost Minických požárníků obdobná jako v letech předešlých. Členové provádějí pravidelné preventivní prohlídky v Minicích, které jsou povinni po roce 1980 vykonávat i v městské části Mikovice a ke konci 80.let ještě v Zeměchách.Uzavírají se socialistické závazky jsou odpracovány tisíce brigádnických hodin, na údržbě techniky či sběru druhotných surovin. V okresním výboru svazu požární ochrany aktivně pracují v komisi mládeže Jaroslav Oudran a ve velitelské komisi Julius Varga.

Do práce sboru se aktivně zapojuje i něžná část členské základny. Pravidelně se pořádají oslavy Mezinárodního dne žen, prvomájové průvody, posvícenské zábavy, dětské dny a soutěže pro mladé požárníky.

Požárníci také spolupracují při výzkumu nedalekého Hradiště, vedeného PhDr.Milošem Slabinou. V období prázdnin mu zapůjčují pro potřeby výzkumu dětskou klubovnu. Na oplátku PhDr. Sabina, již jako člen sboru organizuje několik přednášek o historii Minic a archeologickém výzkumu na Hradišti.

Po dlouho trvajících deštích se dne 19.července 1981 rozvodnil Zákolanský potok, následky této povodně likvidovalo 10 členů zásahového družstva po tři dny v 31 domech.

Znovu dochází k obměně techniky, místo Pragy V3S je dne 29.prosince 1981 sboru předána mjr.Roháčekem CAS 32 typ Tatra 138, která byla vyřazena z letiště v Ruzyni. Tento stroj si ještě jako letištní zahrál ve filmu „ Poplach v oblacích“.

V rámci výcviku se členové zásahového družstva začínají čím dál častěji účastnit okolních soutěží v požárním útoku.

Dne 31. října náhle umírá dlouholetý velitel a nestor Minických požárníků Jiří Kobera, pro sbor to byla veliká rána.

Na místo velitele nastupuje Julius Varga, který tuto funkci vykonává do roku 1992.

Od roku 1983 se snaží členové sboru o zbudování vlastního hřiště, kde by mohli provádět výcvik jak mladí požárníci tak zásahová jednotka. Bylo navrženo několik lokalit k vybudování cvičiště a však nikdy se tento záměr nepodařilo na příslušných orgánech prosadit. Tehdejší funkcionáři MNV a OV SPO sice chválili práci Minických požárníků a stavěli je mezi nejlepší organizace na okrese, ovšem v tomto ohledu jim nebyli nijak nápomocni.

Na výroční schůzi v roce 1983 dokonce předal soudruh Šnýdr zástupcům organizace medaili „Budovatel města Kralup“ za jejich zásluhy o rozvoj města.

V roce 1985 dochází k další výměně vozidla, za dosluhující Tatru 805 je z Kralupského útvaru vyměněna Avia DVS rok výroby 1978. V této době je to nejmladší vozidlo, které kdy Miničtí hasiči nebo požárníci používali.

V roce 1988 slaví organizace 6o let od svého založení, oslava se konala 24. září v Domě požárníků, kde byla instalována výstava o historii sboru, v těsném okolí budovy byla k vidění současná i historická hasičská technika. Rovněž se u příležitosti tohoto výročí pořádal branný závod mládeže za účasti dětí ze sborů z Kozince, Veltrus a domácího družstva.

Vyhledávání

© 2009-2018 SDH MINICE